Vi Hart a Nicky Case (2014). Parable of the Polygons. (online)
Parable of the Polygons je velmi netypickou hrou již na první pohled: jedná
se totiž o hratelný blogový příspěvek. Hra vznikla v roce 2014 díky spolupráci
Vi Hart, známé tvůrkyně originálních matematických YouTube videí, a herního
designéra Nickyho Case. Společnými silami vytvořili tento „segregační
simulátor“, který pomocí alegorie ilustruje vliv předsudků na společnost.
Celá
hra je založená na matematickém modelu rasové segregace Thomase Schellinga z roku
1971: základní myšlenkou tohoto modelu je, že předsudky jednotlivce vedou ve
výsledku k rasové segregaci celé čtvrti, potažmo společnosti.[1]
Tvůrci se ale rozhodli zjistit, jak z této situace ven, a tak do modelu
přihodili touhu po různorodosti. Vše pak zabalili do vtipné alegorie a hra Parable of the Polygons byla na světě.
Vzhledem ke vzdělávacímu aspektu hry je samozřejmě v zájmu autorů co
největší rozšíření hry: je proto jednoduše dostupná online, zdarma a autoři doporučují
její využití v rámci výuky, nebrání se ani případným úpravám zdrojového
kódu hry.
Parable of the Polygons je k dispozici v několika jazykových verzích,
například ve španělštině, němčině, čínštině, japonštině, ale také v češtině
(pod názvem Bajka o tvarech).
O
hře
Hra
samotná je, jak již bylo řečeno, alegorickým zobrazením společnosti. Ostatně se
tím ani nijak netají, ostatně se hned v podtitulu dočteme, že se jedná o „hratelný
příspěvek o podobě společnosti“. Hned na začátku se tedy setkáváme se dvěma
skupinami tvarů: čtverci a trojúhelníky. Každý tvar má určité předsudky vůči
jiným tvarům, zároveň ale touží po rozmanitém okolí (tedy po různorodých
sousedech).
Po úvodním slově a několika ukázkových „sousedstvích“ přichází na
řadu první větší úkol. Na tvarové mapě se nachází pár nespokojených tvarů a
úkolem hráče je přemístit je tak, aby žádný tvar nebyl nespokojený (tato
formulace je použita záměrně, neboť pro dokončení nemusí být všechny tvary nutně
spokojené, stačí, když budou neutrální).
Co začalo pár nespokojenými tvary,
skončilo zcela rozdělenou společností. Průvodní slovo a dvě následující minihry
vysvětlují, jak se vlivem předsudků jednotlivce stane z celé společnosti
rozdělená a „tvaristická“ společnost. V další části si hráč může
vyzkoušet, jaký vliv má míra předsudků jedince na celou společnost. Tuto část
navíc hráč nemusí plnit ručně, stačí jen nastavit předsudky a kliknout na
tlačítko „Spustit“. Můžeme tak sledovat, jak se z původně velmi rozmanité
společnosti vlivem předsudků několika jednotlivých tvarů stane společnost velmi
rozdělená.
Pomocí
malých dílčích her po čase každý (i za
pomoci doprovodného slova) dospěje k názoru, že jediným způsobem, jak
zabránit segregaci (tvarové) společnosti, je změna smýšlení jednotlivců. V závěru
si tak člověk vyzkouší, jak by se vše změnilo, kdyby tvary požadovaly větší
rozmanitost svého okolí. Není nutné zcela eliminovat předsudky (žádný čtverec
by asi nechtěl žít zcela obklopen trojúhelníky), zároveň ale nevytvářet
homogenní sousedství. Podíváme se tedy, jak by to vypadalo, kdyby se tvary
chtěly stěhovat, je-li méně než 10% a více než 80% jejich sousedů stejných jako
oni. Za zmínku stojí také graf, který zobrazuje míru segregace v závislosti
na čase. Jasně vidíme, že segregace je díky poptávce po rozmanitosti zcela eliminována.
Zcela
na závěr nám tvůrci dávají volnou ruku: v závěrečné minihře si můžeme
různě nastavovat nejen míru předsudků a touhy po rozmanitosti, ale také
vzájemný poměr počtu tvarů.
Jak vyplývá z povahy hry, jedná se o
hru pro jednoho hráče. Tvůrci se nijak netají sdělením hry, naopak protkali hru
velkým množstvím textu, který vše vysvětluje. Na některých místech hra více než
hra s poselstvím vypadá jako učebnice s pár interaktivními prvky. Ono
poselství je explicitně vyjádřeno na konci hry: chování jednotlivců ovlivňuje
celou společnost, proto je třeba nepodléhat předsudkům okolí a naopak vyžadovat
rozmanitost. Hra se snaží donutit hráče k zamyšlení, čemuž odpovídá i její
jednoduchý design a ovládání.
Shrnutí
Parable of the polygons je vizuálně nenáročná
hra, která ale nese velmi důležité poselství, ke kterému se hráč sám prokliká. Jedná
se o velice povedený projekt vycházející z matematického modelu, který je
dodnes využíván ve společenských vědách. Z tohoto pohledu se jedná o velice
unikátní projekt. Pokud se tato hra uchytí například jako učební pomůcka, může
bezpochyby pomoci s budováním rozmanité společnosti.
[1] Schelling, Thomas C., „Dynamic models of
segregation“, Journal of Mathematical Sociology
1 (1971): 14-186, http://www.stat.berkeley.edu/~aldous/157/Papers/Schelling_Seg_Models.pdf
(staženo 11. dubna 2017).
Žádné komentáře:
Okomentovat