Lucas Pope (2012), The Republia Times (Adobe Flash)
The Republia Times, hra vytvořená pro jednoho hráče, vznikla roku 2012 jako tzv. Warm Up na Ludum Dare, vývojářskou soutěž v tvorbě her na dva dny. Tato hra je předchůdcem hry Papers, please.
Hra má velice jednoduchý příběh. Hráč se stává šéfredaktorem/editorem novin Republia Times v zemi Republia. Ta se právě vzpamatovává z války se sousední Atergií a z občanské války. Hráčovým úkolem je zvýšit loajalitu ke velkému a ctihodnému vůdci, protože po právě proběhnutých hrůzách nemá obyvatelstvo k vládě důvěru. Vláda má na editora páku v podobě držení jeho rodiny na "bezpečném místě" a tím si vynucuje jeho poslušnost.
Šéfredaktor vybírá články, které nakonec půjdou do tisku, celkem z osmi artiklů. Ty se dělí na pozitivní, negativní a neutrální. Pozitivní jsou o vládě a vojsku Republie a vyzdvihují a opěvují jejich úspěchy (vůdce si zde například uděluje falešná ocenění). Negativní články vůdce a armádu haní (pro příklad: Vůdce byl viděn v dámských šatech.) a neutrální většinou pojednávají o sportu, celebritách nebo počasí (to ještě vláda ovlivnit nedokáže). Každý článek nějakým způsobem ovlivní veřejné mínění. Vliv má také velikost každého artiklu.
Hra je ovládána pouze myší, kdy hráč přetahuje vybrané články do novin. Editor má na vybrání článku 12 hodin, v herním čase cca jednu minutu. Pokud se podaří články vybrat rychleji, můžete čas popohnat. Vaším prvním úkolem je dostat do konce třetího dne loajalitu na 20 bodů. Pokud se úkol podaří, musíte do konce pátého dne získat 400 čtenářů.
Ve třetím dni se začínají zobrazovat nečitelné červené zprávy, jež se rozšifrují až za několik dní. Jsou to zprávy od rebelů, abyste poslali do tisku negativní články o režimu. Jako odměna je přislíbena záchrana šéfredaktorovy rodiny. Zde nastává ve hře zlom, kdy se hráč musí rozhodnout, zda se přidá na stranu Republie nebo Atergie.
Ať již tak nebo onak, hru nelze vyhrát. Pokud si hráč vybere stranu Republie, je po desátém dni odvolán s tím, že noviny jsou již zastaralé a nejsou dále potřeba. Rodina je zabita. V druhém případě, pokud si hráč vybere stranu rebelů, se na konci jedenáctého dne editor dozví, že revoluce byla sice úspěšná, ale jeho rodinu se bohužel nepodařilo zachránit. Jako odstupné mu je nabídnuto místo šéfredaktora v tzv. The Democria Times a hra začíná nanovo s novou rodinou.
Jak dny ubíhají, čas samozřejmě ubíhá rychleji a hráč má méně času na vybrání správných článků. Navíc, artikly se opakují a jsou mnohem negativnější než na začátku hry, takže je čím dál tím těžší je zkombinovat tak, aby se čtenost i loajalita ustálily.
Hra sestává z velice jednoduchého uživatelského prostředí. Užívá bílou, černou a v podstatně menším měřítku i červenou barvu, což naprosto věrně odráží typické barvy novin. Ve hře se hráč potká pouze se třemi obrazovkami. První, úvodní strana hráče seznamuje s hrou a s úkolem, jež hráč musí splnit. Zároveň se mu zde zobrazují i informace o stavu jeho rodiny.
Druhá obrazovka je již samotná hra. Sestává ze čtyř vertikálních panelů. V levém panelu je zobrazen čas zbývající do konce dne a ukazatel loajality a počtu čtenářů. Dalším panelem je News Feed, ze kterého hráč vybírá články do novin. Ve třetím panelu je velikost článku, který se v novinách otiskne. V posledním panelu je už náhled samotných novin.
Na třetí obrazovce je zobrazen výsledek dalšího dne. Obsahuje informace o tom, jak stoupla či klesla loajalita čtenářů k vůdci, nakolik se zvýšila čtenost jak články na čtenáře zapůsobily.
Posláním hry je hráče upozornit na to, jak moc jsme ovlivňováni médii a jak velkou nad námi mají moc. Chce ukázat propagandu a cenzuru v jejím přirozeném prostředí a ukázat, kolik pravomocí mají editoři a šéfredaktoři a jak moc je možné naprosto překroutit pravdu a upozorňovat jen na věci nevýznamné a nepotřebné.
Dále hra odráží jistou beznaděj plynoucí z toho, že ať již šéfredaktor udělá cokoliv, není možno zachránit jeho rodinu. Není možno naplnit očekávání jedné nebo druhé strany, jsou příliš vrtkavé a nevyzpytatelné. Přijde mi, že autor hry si z takovýchto režimů dělá legraci a zobrazuje je s notnou dávkou cynismu, sarkasmu a nadsázky. Obyvatelstvo Republie je tupou masou hlav, která hltá všechno, co jí noviny předloží. Noviny a asi i ostatní mediální prostředky jsou zde používány pouze jako nástroje ovlivňující veřejné mínění.
Hra je poměrně frustrující, protože, jak již bylo uvedeno, není jiného východiska než smrt rodiny a celá práce nakonec nemá žádnou přidanou hodnotu. Jediná možnost, která zbývá, je hru vypnout a smířit se s nevyhnutelným. Accept Fate.
Platformy: Online
Rok vydání původní verze: 2012
Žánrové zařazení: Strategie, simulace
Designéři: Lucas Pope
Země výroby: USA
Žádné komentáře:
Okomentovat