středa 7. prosince 2011

Finis corronat opus

Hra The End zavede hráče na úplný konec. Tedy upřímně řešeno, na úplný konec lidského fiktivního života, aby se pak hráči odhalila další pravda, že smrt je jen začátek. Autoři z Preloaded vytvořili vlastní silně arkádovou verzi podsvětí, ve kterém se duše, nebo možná lépe řešeno posmrtný avatar pohybuje.

vše začínám vytvořením si vlastního avatara a škála prostředků je celkem široká, takže si hráč může vytvořit postavu vcelku civilní, anebo po proklikání nabídkou dá vzniknout ohavné zombii. Na druhou stranu, i když tato mechanika umožňuje hráči velkou volnost, dále se to ve hře nijak nepromítá. V tomto se tvůrci drželi již stálého úzu v RPG hrách, kdy možnost volby vzhledu nijak neovlivní hru jako takovou.

Celým smyslem hry je dojít až na úplný, finální, definitivní konec. Aby se to tak stalo, musí hráč prostřednictvím svého avatara projít tři světy rozdělené do mnoha podůrovní. V jednotlivých úrovních hráč sbírá hvězdičky a sbírá tak body. Tato ryzí arkáda okořeněná trochu logických hříček, aby si hráč uvolnil cestu dál, připomíná skutečně nejvíce hru Jazz Jackrabit, dokonce jsou ve hře přítomny i pro již zmíněnou hru tolik symbolické šikmé plošiny.

Mechanika hry je jasná, pomocí klávesových zkratek provést avatara danou úrovní. Na druhou stranu ale „hopsací“ mechanika vůbec nekoresponduje s příběhem. Obsah každé úrovně by se dal popsat jednou větou: „Proskákej se po plošinách, pak si odpovíš na jednu existenciální otázku.“ Takže pokud má hra skutečně edukovat hráče o smrti, tak spojení fikce a herní mechaniky spatřuji pouze v jediném stisku klávesy šipky nahoru, kterou hráč odpoví ANO či NE na danou otázku (např.: Měla by se připomínat smrt?“).

Druhá herní mechanika, je jakási hra ve hře, minihra, která pracuje s pokládáním žetonů. Ano, je vcelku originální řešení soubojového systému, které velice strhne a zejména v závěru hry se stane oblíbenější než samotné monotónní hopsání, ale opět nemá s fikcí nic společného. Je to prostě jen další nezkombinovaná mechanika ve hře. Na druhou stranu, jediný náznak souběžnosti s ideou hry je, že vždy úvodní rozlosování vyhraje temná strana.

Hra ukazuje, že dominantní ideologie, že člověk po smrti odejde na místo věčného odpočinku, kde jeho život skončí, není pravdivá, a že po smrti může přijít něco nového - třeba hopsání po stromech a mastění šestibokých žetonů s čísly o různé předměty.

The End tedy nabízí zábavnou skákačku pravidelně prokládanou logickou hrou. Pokud právě hráč aktivní část, o smrti ne nedozvídá vůbec nic a loví zcela nekorespondující předměty. Teprve až z popisků daných předmětů začne zjišťovat informace o uctívání mrtvých apod. Hráč tak může pomocí odpovídání na „dveřní“ otázky trochu odhalit sám sebe a procentuální ukazatel odpovědí po projití levelu mu následně i ukáže, jak odpovídali ostatní.

Hra ukazuje, že smrt není konec, smrt je jen začátek, anebo Finis corronat opus (konec završí dílo) a nikdo neví, jak to bude po smrti vypadat. The End je jedna z mnoha představ. Zábavná, návyková a dobře zpracovaná. Jediné, jak zjistit pravdu, je zkusit to na vlastním životě.

Žádné komentáře:

Okomentovat