ODOSOBNĚNÝ SVĚT ZNÁSILNĚNÉ ŽENY
Po krátkém textovém úvodu, který hráče informuje o tom, že se ocitá v roli ženy, pro niž neexistuje nic než spánek a která žije 20 let společně s manželem Markem, se kterým má starší dceru Rose a mladšího syna Jacka, se ocitáme v jednopodlažním domě s kuchyní, koupelnou, jídelnou, obývákem a třemi ložnicemi. Je ráno a hráč záhy zjišťuje, že se zbývajícími členy domácnosti může vést pouze velmi omezenou komunikaci postrádající jejich odezvu. Herní prostředí pokaždé upozorní, že by se matka měla dostavit na snídani či si pohrát se synem Jackem, aby záhy takovou aktivitu neumožnilo s odůvodněním, že se Jack např. dívá na televizi a matka by neměla vyvolávat konflikty. Nezbývá proto, než celý den prospat, k čemuž hra také často vybízí – „Měla bych si zdřímnout.“, „Je čas jít spát.“ atd.
Pravidla nepovolují hráči dům opustit, ten se tak ocitá frustrovaný na místě, kde je mu umožněna jediná činnost – spánek, který je v reálném světě zastoupený úderem mezerníku po přistoupení k posteli. Hudební podkres sestává z nelibozvučných a až znepokojujících elektronických zvuků, které pouze pobízejí hráče k tomu, aby trápení co nejrychleji ukončil. Psychické šílenství je každou noc podporováno excesy členů rodiny, kteří začnou uprostřed noci pronikavě křičet – obrazovka rudě bliká, reproduktory vyluzují trýznivé zvuky a herní prostředí má zdání velmi chaotického místa, ze kterého je nejlepší uniknout– a skončí až ve chvíli, kdy k nim matka přistoupí, aby je uklidnila. Hráčova postava nám poté sděluje, že má strach.
Celé prostředí hry je velmi schématické, bezútěšné a fikce poskytuje pouze obrázek odosobněného a znásilněného světa. Triviální ovládání hry spočívající v pohybu šipkami a mačkání mezerníku umožňující pouze velmi omezenou škálu činností podporuje celkový pocit zoufalství, o který se autorovi zjevně jednalo. Neustálý spánek hráče dovede k vyústění celé hry, kdy je zobrazena psychoticky vyhlížející karikatura zmučené ženy, která se snaží zachovat poslední atributy svého pohlaví rozmazaným make-upem a rtěnkou. Je nahá a zbědovaná. Záhy se naskytne detailní náhled na její infantilně namalovaný obličej monstrózních rysů. Tato oválná hrůza se svastikami v očních bulvách a široce otevřenou pusou je pak intuitivně instruována k tomu, aby prováděla felaci. K tomuto účelu se na obrazovce objeví další karikatura, tentokrát znázorňující mužské přirození. V tuto chvíli se již hráč dobírá k jasnému cíli – má deset pokusů, při nichž ženu (znázorněnou již zmíněnou hrůznou kresbou) k felaci vede/nutí. Celý příběh „končí“ tmavou obrazovkou doprovázenou pronikavým zvukem jednoho tónu výstražné sirény.
Hra absolutně potlačuje většinu činností, které žena v domácnosti může vykonávat, a do popředí staví spánek a osamění v rodinném domě, který se vlastně stal vězením naplněným psychickým terorem. Vyvstává tedy otázka, do jaké míry je rodinný život v domku na předměstí, kde žena trpělivě a věrně čeká na svého manžela a děti, naplněným snem a do jaké míry noční můrou, která ji degraduje na pouhou součást vybavení domu.
Žádné komentáře:
Okomentovat