Fake It To Make It: Šíření hoaxů je dobrý byznys

Amanda Warner (2017). Fake It To Make It. (Windows, Mac Os, Linux)

Vydělat si na nové auto? Existuje poměrně snadný způsob, jak potřebné částky dosáhnout z pohodlí domova. Informace jsou ropa 21. století. Jejich získání je ale podstatně jednodušší. Netřeba být šejkem s nejlukrativnějšími pozemky pod sluncem, stačí připojení k internetu. Není to ale tak prosté, trh s nimi je přesycený, a pokud se chce prosadit někdo s omezenými prostředky, musí se často uchýlit k poněkud alternativnějším cestám. Takovou nejčastější je senzace na úkor pravdy. A právě o tom je tato hra.

Fake It To Make It je vcelku jednoduchá prohlížečová hra, jenž staví svého hráče před zcela jasný úkol. Vydělat si šířením vymyšlených zpráv určitou částku představující splnění konkrétního cíle (jako třeba právě ušetřit si na nové auto). Hráč postupně posílá do světa falešné zprávy a na základě toho, jak velkou vzbudí pozornost, vydělává peníze.

Každá zpráva má dvě základní složky – důvěryhodnost a drama. Hráč se snaží vytvořit ideální poměr mezi nimi. K tomu má při tvorbě falešných zpráv k dispozici celou řadu různých nástrojů. Drama je vcelku jednoduché. To lze do značné míry rozdmýchat už jen samotným podáním zprávy týkající se populárního tématu. A samozřejmě jej lze i velmi snadno podpořit. S důvěryhodností je to podobné. I tu lze posílit za pomoci celé škály různých nástrojů zahrnující například i citace smyšlených osob nebo z kontextu vytrhnutá fakta.

Ve chvíli, kdy je zpráva dopsaná, umístí se na web a následně se na ní upozorní ve skupině na sociální síti. Zobrazení začnou naskakovat a hráč může sledovat nástin různých reakcí, které se zprávou podařilo vyvolat. Postupně se během hry otevírají hráči různé další možnosti jako je tvorba profi designu značně ovlivňující celkovou důvěryhodnost webu, správa více webů nebo nákup dalších profilů na sociálních sítích otevírajících přístup k jiným skupinám. Sem tam se stane, že je po chvíli některá z falešných zpráv vyvrácena. To u ní sice způsobí krátký boom nárůstu počtu zobrazení, následně se to ale negativně podepíše na důvěryhodnosti kanálů, jimiž byla šířena.

Zajímavé je a za zmínku rozhodně stojí zpracování politicky bipolární společnosti, jemuž za model posloužily samozřejmě Spojené státy. Ve hře jsou dvě hlavní politické strany – oranžová a fialová – a každá z nich má své hlavní představitele a své příznivce i odpůrce. Lze tedy například velmi snadno cílit své posty s odkazy na články na sociálních sítích zaměřené proti jedné straně tak, aby se k nim dostalo co možná nejvíce příznivců strany druhé. A vlastně celkově je díky tomu velmi snadné vyprofilovat si jednotlivé weby do souladu s ideologií jedné či druhé strany, jejíž sympatizanti jí poté budou rádi navštěvovat, aby se mohli znechucovat nad špinavostmi těch druhých.

Hra kriticky reaguje na to, jak výnosný se z šíření fake news a hoaxů stal v poslední době byznys. Činí to však vcelku nápaditě a vtipně a hráči to předkládá jako něco, na čem není vlastně vůbec nic nemorálního či jinak špatného. Něčím se člověk koneckonců živit musí a pravdou je, že přikrášlením toho, jakou si prezident užil za státní peníze dovolenou, se přece ničí život neohrožuje.

Sama autorka tvrdí, že smyslem hry samozřejmě není naučit hráče, jak by si mohl vytvořit solidní živobytí z šíření fake news. Postupy něčeho takového jsou koneckonců už dávno dobře zpracovány v rámci jiných zdrojů a pokud si někdo chce web k šíření fake news vytvořit, má k takovým zdrojům přístup. A byť přiznává, že si je vědoma, že by její hra mohla někoho k něčemu podobnému inspirovat, věří, že možný pozitivní důsledek v podobě donucení hráče ke troše toho skepticismu při přijímání informací z pochybných zdrojů, to riziko dokonale vyváží. (Fake It To Make It. Fake It To Make It [online]. Dostupné z: https://www.fakeittomakeitgame.com/about)

Smyslem hry tedy vyloženě není pomyslné „kritické zrcadlo“ společnosti nastavit. Spíše jde o to přimět hráče k tomu nad tématem se na chvíli zamyslet.